Múza

"Kdo jsi?" Zašeptal v polospánku. Ležel v šatně, unavený po zkoušce. Usnul v přítmí dohasínajícího dne. Ještě nebyla noc. Nikoho nečekal. Neznámá dívka vklouzla dovnitř a s ní přišel závan vanilkové vůně. Její vlasy jej polechtaly po tváři.

"Kde ses tady vzala?" Opakoval, aniž by otevřel oči.

Pohladila ho po tváři a usmála se. Její smích byl tak jemný jako vějířky jeho tmavých řas. Jeho dlouhé tělo spočívalo na pohovce. Měl na sobě jen tílko a odrané džíny, z jejichž děr na ni koukala jeho kostnatá kolena.

"Leo..." Válela jeho jméno po jazyku jako doušek horkého vína. Vzala ho za ruku a položila si ji do klína. Pak se k němu opět sklonila. Špičkou jazyka mu přejela po rtech, které chutnaly po kávě. Tichounce zasténal a prohnul se. "Kdo, sakra, jsi?" Mumlal mezi polibky.

"Tvoje múza přece," odpověděla, a poté mu lehoučkými polibky mapovala bradu a krk. Voněla sladce, dech měla mátový a vlasy heřmánkové.

Dlaní mu zajela pod tílko a vyhrnula mu ho. Byl tak hubený! Starostlivě vzdychla. Bála se, že ho stres příliš ubíjí. Přesto ho trochu rozpustile políbila na břicho a pak ho jemně kousla do boku.

"Nevěděl jsem, že mám múzu," zašeptal. Chtěl otevřít oči, leč nedovolila mu to.

"Neměl jsi, zrodila jsem se v den, kdys vydal album o mně. Teď jsem tady. A jsem tvoje." Říkala to hřejivě a dráždivě zároveň.

"Hledal jsi mě přece. Nebo snad ne? Jen se dotkni mého srdce." Vzala ho za ruku a položila si jeho dlaň na hruď.

"Už to chápu..." Uvnitř zněla jako píseň. Toužil si ji zazpívat. Až do posledního tónu, do poslední noty. Vztáhl k ní obě ruce a poslepu rozepínal knoflíčky jejích hedvábných šatů barvy levandule. Spadly z ní jako nafialovělý závoj. Zůstala horká a nahá. Nemohl ji vidět, cítit ji však bylo krásnější a intenzivnější.

Když mu rozepínala kalhoty, prameny jejích vlasů ho šimraly na břiše. Vzrušeně se zasmál. Oběma rukama se dotýkal jejích štědrých prsou. Přitáhl si ji k sobě, aby ji mohl políbit, aby se mohl opájet sladkostí jejích rtů. Stíhal její dovádivý jazyk tím svým, okouzlen tou roztodivnou hrou. Sykl, když se horkými ňadry dotkla jeho nahé hrudi. Na čele se mu zaperlily drobné kapičky potu.

"Smím mít svoji múzu?" Zajímalo ho. "Jak moc?" Něžně jí odhrnul vlasy z čela.

"Mě nelze vlastnit." Políbila ho na nahé rameno. "Jsem prchavá a nestálá."

Když posmutněl, jemně se usmála. Vzala ho za ruku a propletla jeho prsty se svými. "Tobě se ale chci dát. Navždy. Když budeš chtít."

"Jsi tak krásně sladce vanilková," mumlal nesmysly a ona věděla, že to znamená souhlas. Kopírovala svými rty jeho tělo až k pasu. Ochutnávala ho tak, že sténal i v duchu. Srdce mu div nevyskočilo z hrudi a v podpaží cítil vlhko. Potil se.

Křehce se zasmála mezi ozvěnou vzdechů. Držel ji za boky, když ho do sebe vlákala jako Siréna. Jakmile se sklonila, pokoušel se slíbat vlhkou říčku mezi jejími ňadry. Zasténala mu do ucha. Jemný vánek se pomalu ale jistě začal podobat uragánu. Pohovka táhle zaskřípala.

Háďátka jejích dlouhých vlasů se mu ovíjela kolem paží a krku. Líbal ji v tu pravou chvíli. Křičela mu do úst slova, která nikdy nikdo neslyšel. Ale on jim rozuměl. A pak k sobě přivinul její vláčné a poddajné tělo. Prstem jí kreslil na nahá záda noty nové písně...

K povídce mě inspirovalo album Muse, které vydal jeden z mých oblíbených zpěváků Jung Taek Woon neboli Leo ze skupiny VIXX.